Historie

Potřeba postavit ve vršovické obci nový kostel postupně vyvstávala již koncem 19. století, protože Vršovice měly již 13 000 obyvatel, vesměs katolického náboženství. Kostel sv. Mikuláše ani po rozšíření v roce 1896 kapacitně nestačil a nevyhovoval potřebám rostoucího městyse.
Z výše citovaných důvodů a u příležitosti povýšení obce na město (1. května 1902) byl tehdejším vršovickým farářem P. Františkem Dusilem ustanoven 16. května 1902 „Spolek pro zbudování nového katolického chrámu Páně ve Vršovicích u Prahy“. Jeho prvá valná hromada se konala již 3. dubna 1902. Byly schváleny stanovy spolku a zaznělo zde také přání faráře Dusila, aby se nový kostel stal důstojnou ukázkou moderní české architektury. Protektorem spolku se stal tehdejší arcibiskup pražský – kardinál Lev Skrbenský.
Členem se mohl stát každý, kdo přispěl na stavbu nového kostela. Byli rozlišováni členové čestní, jmenovaní valnou hromadou, členové zakládající, skuteční a řádní podle toho, jakou částkou ročně přispívali. Chudší obyvatelé Vršovic mohli být členy přispívajícími a zaplatit ročně pouze symbolickou částku. Přičiněním P. Dusila spolek v roce 1904 nakoupil v katastru sousední obce Záběhlice pozemky, jejichž cena v následujících letech značně stoupla. Jejich pozdějším prodejem získal spolek základní kapitál pro uskutečnění stavby.
Na pozemku, původně přislíbeném pro stavbu chrámu (vedle nové radnice v Heroldových sadech), vznikl park a spolek proto musel hledat jiné vhodné místo. Bylo vyhlédnuto nové místo na starém zádušním hřbitově na dnešním náměstí Svatopluka Čecha, kde se přestalo pohřbívat v roce 1907. Tehdy byl založen nový hřbitov na úpatí Bohdalce, který slouží svému účelu dodnes. Spolek se staral rovněž o získání potřebné dokumentace na stavbu nového kostela. První plán vypracoval ještě pro původně vybranou lokalitu v nynějších Heroldových sadech místní stavitel Bohumil Hrabě v pseudorenesančním slohu. Druhý plán pro novou lokalitu na starém hřbitově vypracoval také v neorenesančním slohu ing. arch. Václav Materka, profesor průmyslové školy v Praze. Návrh měl například kopii kopule chrámu sv. Petra v Římě, ale byl pro vysoké náklady nepoužitelný.
První světová válka a neklidné poměry po ní práci spolku utlumily. Situace se změnila až roku 1925 příchodem faráře P. Stanislava Pilíka, který hned při svém nástupu ve  Vršovicích dostal za úkol od arcibiskupa Františka Kordače realizaci stavby nového kostela. Kapitál spolku tehdy činil asi 200 000 Kč. Značný majetek představovaly ale také záběhlické pozemky spolku, jejichž cena neustále stoupala. V té době je opět pověřen architekt Materka vypracováním dokumentace železobetonové stavby v ceně zhruba do tří milionů korun. Plán byl předložen arcibiskupské konsistoři, ale ta doporučila vypsat novou veřejnou soutěž. Za vedení profesora Josefa Cibulky byly stanoveny soutěžní podmínky a jmenována soutěžní porota (Dr. J. Cibulka, Dr. A. Ausobský a zástupce Vršovic Dr. O. Herold, stavitel svatovítské katedrály Ing. K. Hilbert, architekt O. Novotný, světící biskup A. Podlaha, architekt K. Roškot, prof. Soldát a farář Pilík). Soutěž byla vypsána dne 5. listopadu 1927. Zájem byl nečekaně veliký – bylo podáno cca 52 návrhů. Porota zasedala 15. prosince téhož roku a rozhodla, že první cena nebude udělena, druhou cenu obdržel prof. Josef Gočár a třetí cenu architekt Jaroslav Kabeš. Ihned byla vypsána užší soutěž, k níž byli vyzváni architekti J. Gočár, j. Kabeš a V. Bolech. Dne 2. července 1928 byl určen vítěz – stal se jím prof. Josef Gočár, který byl vyzván k dopracování projektové dokumentace nového kostela.
Blížící se svatováclavské milenium a rychlý spád soutěže urychlily přípravy k realizaci projektu. Odprodejem části záběhlických pozemků bylo získáno více než půl milionu Kč a bylo možné přistoupit ke stavbě kostela. Na základě Gočárova projektu byl podán návrh zrušit hřbitov a uložit exhumované ostatky v kryptě pod pohřební kaplí nového kostela. Zároveň je koupen pozemek od J. Böhma za 137 000 Kč a již 20. května 1929 byl slavnostně položen základní kámen nového kostela sv. Václava za účasti strahovského opata Metoda Jana Zavorala.

autor: Jaroslav Lukáš