„Mnoho lidí se cítí ztracených ve velkém společenství církve nebo ani nemají s křesťanským společenstvím žádné pouto. Buňky jsou úžasný způsob, jak vytvářet malé domácí skupinky, ve kterých lidé mohou objevit nebo prohloubit víru, a pak postupně najít v církvi své místo.“ Takto krásně vyjádřil smysl buněk arcibiskup Quebeku, kardinál Gérald Cyprien Lacroix.
V letošní postní době se chceme opět vrátit k osvědčené praxi farních modlitebních či evangelizačních buněk. Všechna tato označení mají svůj význam:
Na popeleční středu uslyší každý z nás osobní výzvu: „Obraťte se a věřte evangeliu”. V rámci buněk můžeme evangeliu naslouchat prostřednictvím postřehů druhých. Můžeme se nechat takto evangelizovat a nemusíme se bát obohatit druhé také vlastními pohledy. Tím si vzájemně pomáháme lépe rozumět Písmu. To je první smysl buněk – evangelizace. Toto je mimochodem také princip či metoda probíhajícího celocírkevního synodálního procesu.
Vztahy křesťanů trpí často odosobněním. Často jsou příliš rychlé, příliš profesionální, a proto velmi neosobní. Ale v malé skupině se každý sejde s každým, vztahy se uskuteční na úrovni osobní. Malé buňky vytvářejí prostor pro osobní vztahy a tím přispívají k budování farnosti jako rodiny – to je
druhý smysl buněk.
Každé naslouchání Božímu slovu přirozeně ústí do odpovědi. Proto je součástí buněk samozřejmě také modlitba, a to nejen modlitba chvály, díků či proseb za vlastní potřeby, ale také za potřeby druhých. Modlitba podporuje oba cíle buněk – evangelizaci i budování společenství.
Buňky vznikají tím způsobem, že se zájemci na začátku postní doby dají dohromady malou skupinku – stačí se v kostele po mši sv. zdržet domluvit se s několika lidmi. (Pomůže tomu výzva v ohláškách na konci mše.) Takto vzniklá skupinka si následně dohodne místo a čas setkání a ze svého středu určí jednu osobu, která bude vedoucí. Ta nepotřebuje žádnou profesionální přípravu, jen obdrží od faráře materiály pro každé setkání a bude koordinovat jeho průběh. Setkání se může konat v bytě některého z členů, nebo na jiném místě dle dohody.
Skupinky jsou otevřené a každý z členů má možnost přivést někoho dalšího. Pokud by byla skupinka příliš velká, rozdělí se na dvě samostatné. Skupina zůstane efektivní, jenom když udrží malý počet osob. (Odtud označení „buňky“ – jsou malé a mohou se snadno dělit).
Setkání se zahájí úvodní krátkou modlitbou a četbou určeného úryvku z Písma. Pak následuje chvíle ticha, určená k osobnímu zamyšlení, k němuž budou nápomocny připravené otázky či podněty. Potom bude možnost sdílení toho, jak byl kdo biblickým textem osloven. Každého člověka Boží slovo
oslovuje jedinečně a individuálně a může to být obohacením pro ostatní. Nekomentujeme to, co řekl někdo jiný, nevedeme diskuzi jako při biblické hodině, spíše jen nasloucháme.
Druhou částí setkání je modlitba, ve které můžeme stručně vyjádřit chvály, poděkování a prosby. Důležitou součástí této modlitby jsou prosby za druhé.
Celé setkání by mělo trvat 1 až 1 1/4 hodiny. Je to společenství modlitební, a proto není spojeno s pohoštěním. Stačí, když hostitel nabídne k napití vodu.
podklady k prvnímu setkání
podklady k druhému setkání
podklady k třetímu setkání