Křest Páně, který v liturgii slavíme jako samostatný svátek, byl v křesťanské tradici úzce spjat se Slavností Zjevení Páně. A i teď, i když slavíme tento svátek samostatně, je v bezprostřední návaznosti na Zjevení Páně. Jedná se totiž o další klíčové zjevení toho, kdo je Ježíš. On je pravý Boží Syn, Davidův potomek, král Izraele. A on je ten slíbený Mesiáš – Kristus, Pomazaný Duchem svatým.

    Když předstupuje před kněze dospělý žadatel, aby se nechal pokřtít, je dotázán, proč chce být pokřtěn. Odpověď zní: „Protože jsem uvěřil(a) v Krista“. Křesťan je člověk, který věří v Ježíše Krista. Věří, že Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk, Syn Boží, Spasitel světa. V křesťanství nejde primárně o to, zda jsem vůbec věřící, zda pravidelně čtu Písmo svaté, jak často chodím do kostela a jak moc se modlím. To vše je důležité. Primární ovšem je, že věřím v Ježíše Krista, že on je Boží Syn, který se stal člověkem, aby nás – mě zachránil z temnoty hříchu a smrti.

    Co v praxi znamená věřit v Ježíše Krista? Znamená to, jaký mám k Němu vztah a jak se to odráží na mých životních postojích. Jde o to, zda mé víře odpovídá i můj životní styl. A zde se už nevyhneme tomu, jaký máme vztah k Jeho přikázáním. Jak slova samotného Ježíše tak i četná místa v Písmu svatém jsou v tomto naprosto jednoznačná. Opravdovost naší víry, to je hloubku našeho vztahu ke Kristu, nevyjadřují naše pocity a to, k čemu jsem došel svým úsudkem. Náš vztah ke Kristu je o naprosto „banálním“ a „staromódním“ řízením se ve svém uvažování, rozhodování a jednání tím, co říkají Boží přikázání. A to mi zaručuje, že jsem vždy otočen tváří ke Kristu, k mému Pánu a mému Bohu.

P. Artur Matuszek