O službě

    Není to zas tak dlouho zpátky, kdy poměrně rozšířenou profesí bylo být zaměstnán jako sluha nebo služka, anebo vydělávat na chleba posluhováním. Nebylo to vnímáno jako něco neobvyklého nebo ponižujícího a obvykle se stávalo, že služka nebo sluha byli členem domácnosti a ne pouhými zaměstnanci. Jsou ještě mezi námi farníci, kteří si to pamatují a někteří to i zažili a určitě i dosvědčí, že to tak bylo. Samozřejmě ne vždy to bylo jen dobré, ale to bývá v každém zaměstnání, a to i v dnešní době.

    Ovšem časy se změnily a slova jako sluha nebo někomu sloužit v dnešní společnosti jsou vnímána spíš pejorativně, jako by se jednalo o něco, co je člověka nedůstojné. A jak to vnímáme my sami? Je důležité, abychom si toho byli vědomi a to z toho důvodu, abychom dobře rozuměli místům v Písmu svatém, kde je řeč o službě a sloužících. Je to obzvlášť důležité tehdy, kdy se Boží slovo zmiňuje o službě Hospodinu a od nás se očekává, že budeme sloužit.

    Nenechme se svést falešným chápáním toho, že jsme se ve křtu stali Božími syny. Boží synovství nespočívá v tom, že jsou pro nás určena jenom privilegia, ale také jakási „podřadná“ činnost jakou je sloužení. Jsme Božími syny, neboť máme účast na vzkříšení a naším povoláním je služba Bohu a bližnímu, jak to učí náš Pán. On přece řekl, že kdo chce být velký mezi jeho učedníky, ať se stane služebníkem všech. Také on sám nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal život za mnohé (Mk 10,43-45).

    Celý náš život, to je životní stav, sociální postavení, schopnosti, dovednosti, ale i omezení, to vše je tím, čím máme sloužit. Vždyť jak jinak se ve své podstatě projevuje láska v manželství, v rodině, k bližním, když ne službou? Kdo nechce sloužit ten nemiluje. Všechny tyto projevy lásky skrze naší službu se stávají službou Hospodinu a vyjádřením naší lásky k němu. Naším povoláním je služba. Moci sloužit Bohu je pro nás tím nejkrásnějším co nás potkalo. To, že si nás Bůh povolal, abychom měli podíl na Božích věcech, na Božím plánu spásy každého člověka, celého lidstva. Na závěr si připomeňme vstupní modlitbu z nedělní mše svaté a prosme, abychom upřímně zatoužili po tom, aby služba Bohu byla naší největší radostí:

„Věčný Bože, ty jsi původce všeho dobra;
vyslyš naše prosby a dej,
ať služba tobě je naší stálou radostí,
neboť opravdové štěstí člověka je v tom,
že ti může celým svým životem sloužit.“

P. Artur Matuszek