Slavnost Ježíše Krista Krále
Dnešní podobenství nám ukazuje, že Kristus přijímá do věčné radosti všechny lidi, pokud byli milosrdní. Také ty, kteří Krista vůbec neznají a poprvé se s ním setkají při soudu. Proto se budou ptát: „Kdy jsme tě viděli?“ (Mk 25,44). Pokud byli milosrdní k druhým, Ježíš bude milosrdný k nim. Milosrdenství je totiž bránou do nebe. Skrze ni vstoupí všichni milosrdní, nezávisle na tom, zda Krista znali, nebo ne.
Milost víry i spásu dává jenom Bůh. My jsme skrze milost víry a přijetím svátosti křtu již získali nárok na nebe, už máme účast na Božím království. Ti, kteří Krista neznají, získají tento nárok při soudu jako odměnu za milosrdenství k potřebným. A to nezávisle na tom, jakého jsou náboženství nebo světonázoru. I pro ně existuje naděje dosáhnout spásy díky milosti Ježíše Krista.
Boží Syn přišel, aby nám zjevil milosrdenství, které má s námi Bůh. Vyzývá nás, abychom i my byli milosrdní. Tak totiž i my sami můžeme dojít milosrdenství. Přitom nám věřícím ukládá ještě jeden důležitý úkol. Máme Krista následovat. Jako On máme být milosrdní a tím učit druhé lidi milosrdenství. Naučíme-li je toto Božské umění, nemusíme se bát o jejich spásu.
Jenže jak je to s naším milosrdenstvím ve skutečnosti? Učíme jiné milosrdenství? Naučili jsme někoho třeba odpouštět?
P. Artur Matuszek