Letošní tělesná obnova se opravdu vydařila. Vydatně k tomu pomohla skvělá atmosféra, nádherné počasí, blízká řeka, chutná strava, bohatá nabídka sportovišť i spousta míčů, míčků a balónů v „akci“.

Ale popořadě.

Páteční večer byl ve znamení příjezdu a ubytování. To ale nebránilo některým nedočkavcům dát si první fotbálek či vyzkoušet jiné sportovní náčiní.

V sobotu ráno po krátkém informativním nástupu jsme začali sportovat. Mezi nejoblíbenější patřily (abych se někoho nedotkl, uvádím v abecedním pořadí) beach volejbal, florbal, fotbal, jízda na paddleboardech, tenis, ping-pong a volejbal. Někteří z nás si jen tak pinkali, zkoušeli si vše možné, nebo jen fandili. Uvedeným aktivitám jsme se věnovali s krátkou polední pauzou až do odpoledne, kdy mezi nás zavítal Otec Artur.

Navečer jsme měli společnou bohoslužbu a po ní následovalo již klasické společné opékání / grilování spousty dobrot. U ohně jsme měli možnost si společně popovídat na všechna možná témata. Otec Artur postupně obcházel jednotlivé diskusní skupinky a občas nás pobavil svým typickým humorem.

Nedělní dopoledne patřilo olympiádě pro menší účastníky. Disciplín bylo tolik, že se ani nevešly na připravené kartičky. Většina stanovišť zohledňovala věk soutěžících. Mezi typické disciplíny patřila chůze po slackline, výdrž ve visení, běh a skok, velmi oblíbená byla střelba z airsoftky a mezi novinky patřil plivající lachtan, odpal softballovou pálkou a malá kimovka.

Odpoledne nastalo netrpělivě očekávané vyhlášení výsledků olympiády. Kromě celkových vítězů v různých věkových kategoriích se oceňovali také nejlepší sportovci v jednotlivých disciplínách. Jedinou nevýhodou bylo, že jsme neměli dost předškolních sportovců. Když se ale podívám při nedělní půl jedenácté k oltáři při Otčenáši, je tam spousta dětí tohoto věku. Tak snad se s některými z nich uvidíme příští rok.

Závěr dne patřil opět sportování a díky mimořádně teplému počasí také masovějšímu koupání u jezu. Překvapivé bylo, že většina z těch, kteří nedělí končili pobyt na společném víkendu, zůstali až do pozdního odpoledne a odjížděli domů až po šesté hodině večer.

Pro ty, kteří zůstali, následovalo klasické sjíždění Otavy, letos však na netradiční trase. Začínali jsme přímo v Horním Poříčí a dopluli až do Strakonic. Jelo nás celkem 27 na devíti plavidlech a myslím, že si to všichni náležitě užili. Tento úsek řeky je trochu klidnější, a tak si mohli vyzkoušet kormidlovat loď i někteří začátečníci a zástupci mladší generace.

Domů jsme dorazili možná trochu unavení, ale pořádně protaženi a bohatší o spoustu společných zážitků.