kdysi jsem uslyšel takovou odpověď na svoje rádoby moudré úvahy. Zapamatoval jsem si to, poněvadž je v tom hodně pravdy.

Existuje pojem „vězni 4. patra“, čímž jsou myšlené starší osoby s pohybovým omezením, lidé, kteří bydlí v domech, ve kterých není výtah, a nemohou proto opustit svůj byt. Zrovna ve Vršovicích je ještě docela hodně takových domů a i někteří naši farníci se nacházejí v této situaci.

Většina z nás v poslední době tráví podstatně více času ve svém bytě, než jsme zvyklí. V mnohém jsme citelně omezení a možná, že to začínáme už i nepříjemně pociťovat. Jsme tak trochu uvězněni ve vlastních bytech. Zažíváme něco, co nám může pomoci otevřít oči a vidět ty, kteří nemohou opustit svůj byt, jak by chtěli, a kteří možná ani nebydlí daleko od nás. Dost možná, že si uvědomíme i mnoho dalšího, co nás dosud ani nenapadlo. Třeba začneme trochu jinak vnímat ty, se kterými žijeme v rodině nebo v jednom domě. Možná nám začne lépe docházet, jak my sami v naší rodině nebo domácnosti fungujeme.

V letošní postní době jsme přišli o duchovní obnovu. Kdo ví, zda se nám nedostala příležitost k duchovní obnově, která může být daleko hlubší a opravdovější. Ocitli jsme se tak trochu násilně zastaveni, anebo aspoň zbržděni v tom svém obvyklém každodenním shonu. Jenže díky tomu nám vznikl prostor pro pohled na sebe, na ty, se kterými žijeme, a pro zamyšlení, jak mne/nás vidí Pán Bůh. Máme vhodnou, anebo i jedinečnou příležitost zatoužit po tom vidět sebe, své nejbližší tím Božím pohledem. A třeba taky uslyšíme, co mně Pán Bůh už delší dobu říká a já jsem to doposud neslyšel.

Asi to někomu bude znít divně, ale jsem přesvědčen, že nám nastal čas milosti.

P. Artur Matuszek