Milí farníci,

zažíváme něco, co by nás ještě před měsícem ani ve snu nenapadlo. Během několika málo dnů je náš každodenní život obrácen úplně naruby. Nejenom naše společnost, ale celé lidstvo je konfrontováno s epidemií, kterou nezná a ani pořádně neví, jaká opatření jsou správná a nejúčinnější. Mnozí pociťují jenom nepohodlí vyplývající z vládních nařízení, ale nemalá část našich spoluobčanů žije ve strachu a přinejmenším v nejistotě. Mnozí jsou odkázáni na pomoc bližních.
Pro nás věřící nastalá situace přináší zásadní omezení, a to nemožnost účastnit se mše svaté v kostele a přijímat eucharistii. S určitým nadhledem bychom mohli říci, že máme půst, o kterém se nám ani nezdálo. Život sám nám přináší úmysly k modlitbě, příležitost k postu, a poukazuje na ty, kterým bychom měli prokázat milosrdenství.
Můžeme se pídit po příčinách toho, co nastalo, ať už přirozených, nebo nadpřirozených, na které stejně není jednoznačná odpověď. Daleko důležitější je, postavit se k tomu čelem.
V pátek, po 3. postní neděli, nám evangelium v mešních čteních připomnělo, které přikázání je první ze všech.Přikázání milovat Pána Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou. A přikázání milovat bližního jako sám sebe. A taky, že je to víc než všechny dary a oběti. Takže my věřící stojíme před velkou výzvou, jak naplnit tato přikázání v této výjimečné situaci. Neboť výjimečné situace neruší přikázání lásky, ale jsou výzvou k jejich kreativnímu plnění. Jsme pozváni, abychom se posunuli kupředu ve svém duchovním i společenském životě.
Nebudu dávat konkrétní nápovědy, ale každý z nás je vyzván k tomu, aby se zamýšlel, jak může v této situaci dát konkrétní podobu tomu, že plní přikázání lásky, tj. milovat Pána Boha a milovat bližního.

P. Artur Matuszek