Víra a viry
úvaha Míly Müllera

V tuto chvíli nás zásadně ovlivňuje epidemie koronaviru. Možná bychom se na stránkách farního časopisu mohli tvářit, že žádná epidemie není, a nad stránkami novin se pro změnu tvářit, že žádný Bůh není. Jenomže pak by naše víra byla přetvářkou. Myslím, že pokud chceme brát víru vážně, musíme jít na dřeň a pokusit se zjistit, jaký je mezi koronavirem a Bohem vztah. Nabízím vám k tomu pár myšlenek.

Především vášnivě odmítám tvrzení, že koronavirus je Boží trest za naše hříchy. To považuji za facku do Kristovy tváře. Copak za nás Ježíš nezemřel? Vlastní krví podepsal svědectví o nekonečné Boží lásce k nám! A milující táta proti zlobivým dětem biologické zbraně nepoužívá. Stejně vášnivě odmítám útěchu, že pokud jsme pravými Božími učedníky, epidemie nám
neublíží. Hnusí se mi představa Boha, který by z potápějící se lodi odvážel „svoje lidi“ a ty ostatní nechával bez povšimnutí utonout. U milujícího táty nemají hodnější děti protekci.

Bůh tedy zjevně nesesílá koronavirus na lidstvo, ani nevybírá, koho má napadnout a komu se vyhnout. Je nicméně zřejmé, že i viry jsou součástí řádu stvoření, tak jako k životu patří nemoc, ba i
smrt. Nedokážu dohlédnout, proč Bůh svět takto uspořádal – snad proto, abychom si vážili každého okamžiku, který máme k dispozici, i každého člověka, s kterým se setkáváme. Každopádně víme, že Ježíš trpěl a přemohl smrt, a protože jméno Boha je JSEM, trpí spolu s námi i dnes a současně nás
osvobozuje od strachu. To je myslím to hlavní, co nám Bůh v současné situaci říká: „Neboj se, jsem s tebou!“

MiM

Události
Archiv
O svátosti smíření
jako o léčivé a osvobozující Boží nabídce